Hned po osmé hodině ranní jsme vyrazili s naší třídou 1. C na sportovní akci pořádanou školou ke Dni dětí. Sluníčko nám přálo, nálada byla výborná a všichni jsme se těšili, co nás čeká. Průvodci jednotlivými sportovními disciplínami byli žáci z druhého stupně, kteří nám ochotně vysvětlovali pravidla a povzbuzovali nás k co nejlepším výkonům.
Sportovní areál v Hlinkách se proměnil v pestré království pohybu, kde na nás čekala jedna výzva za druhou. Vyzkoušeli jsme si silovou výdrž vleže na pokrčených rukách, sprint na 50 metrů, skok do dálky z místa, driblink s míčem, hod kruhem na cíl, točení obručí kolem těla, přeskoky přes švihadlo, prolézání tunelem i štafetový běh s přenášením míčku na lžíci. A to zdaleka nebylo všechno!
Na některých stanovištích jsme byli rychlí jako gepardi, jinde jsme museli být soustředění jako opravdoví mistři. Občas se míček zatoulal jinam, než měl, obruč si usmyslela utéct z pasu nebo švihadlo zamotalo nohy rychleji než my jeho. Smíchu a veselých momentů tak bylo víc než dost.
Při závěrečném hodnocení bylo jasné, že každý vzpomínal hlavně na disciplínu, ve které se mu nejvíce dařilo. Někdo byl králem sprintu, jiný vládcem švihadla nebo mistrem přesné mušky. Nakonec jsme si ale společně uvědomili, že nejsou důležité medaile nebo pořadí. Největší výhrou byla radost z pohybu, kamarádská atmosféra a krásně strávený čas na čerstvém vzduchu.
Za své úsilí jsme dostali ve škole sladkou odměnu a také malou hračku – osobní “mini basketbalovou hru”, která prověří naši trpělivost, soustředění, vytrvalost i mimo hřiště.
A zde máte vlastní reakce samotných sportovců:
Sofinka: „Mně se nejvíce líbilo švihadlo a práce s obručí, protože jsem skákala nejdéle a měla jsem nejvíce přeskoků. Měla jsem z toho velkou radost!“
Naty: „Nejvíc mě bavil skok do dálky z místa, protože jsem si připadal jako ten nejšikovnější žabák široko daleko.“
Nikolka: „Já jsem si nejvíce užila stanoviště, kde jsme běhali na čas. Bavilo mě závodit a snažit se být co nejrychlejší.“
Máťa: „U mě zvítězil basketbalový míč. Když jsem dribloval, připadal jsem si jako opravdový profesionální basketbalista.“
Lili: „Mně se nejvíce líbila práce s obručí, protože s ní cvičím už od malička. Byla jsem ráda, že jsem mohla ukázat, co umím.“Adélka: „Nejvíce mě bavilo dělat hlavní lokomotivu dětem a společně se spolužáky – vagónky je převážet na nová stanoviště. Byla to velká legrace!“
Iveta Jonášová
