Wagnerka je škola, kde každý — žák, pedagog i rodič — nese odpovědnost za svůj díl společné cesty.
Stavíme na bezpečném prostředí a vzájemné důvěře, ve kterých se nikdo nebojí zeptat, zkoušet nové věci, přiznat chybu nebo požádat o pomoc — prostředí, ve kterém spolu otevřeně komunikujeme a můžeme se spolehnout jeden na druhého, a ve kterém se můžeme bezstarostně učit a rozvíjet svůj potenciál. V respektu k jedinečnosti každého člověka a ve skutečné spolupráci mezi školou, žákem a rodinou dáváme dětem pevné kořeny i odvahu jít vlastním směrem. Nechceme vychovávat premianty s výbornou klasifikací na vysvědčení — chceme, aby z našich žáků byli lidé, kteří se dokážou vědomě rozhodovat, nést důsledky svých kroků, nadchnout, mít chuť se vzdělávat a rozvíjet a najít své místo ve světě.
Hodnoty školy
Odpovědnost
Naše škola, naše Wagnerka klade důraz na odpovědnost žáků, pedagogů i rodičů.
Odpovědnost žáků, pedagogů i rodičů se týká:
● svého vzdělávání a učení,
● svého osobního rozvoje,
● svého chování a jeho důsledků,
● svých slov a dohod,
● nápravy vlastního chování – namísto vyčkávání, že problém vyřeší někdo jiný, nebo pouhé omluvy
● své volby a rozhodnutí – namísto čekání na pokyny,
● zdravých vztahů a spolupráce s ostatními,
● spolehlivosti vůči druhým.
Žák se učí rozhodovat se a nést důsledky svých rozhodnutí. Ví, že chyba není konec, ale příležitost — pokud ji umí pojmenovat, napravit a poučit se z ní. Nespoléhá na to, že za něj problém vyřeší někdo jiný. Rozumí tomu, že svoboda a odpovědnost spolu úzce souvisí: čím větší důvěru a volnost dostává, tím větší odpovědnost přebírá.
Pedagog je odpovědný za kvalitu své práce, za vztahy ve třídě i v týmu školy a jde příkladem — přizná chybu, jedná spolehlivě, čitelně a spravedlivě. Nabízí žákům možnosti volby v jasně vymezeném rámci, aby za svá rozhodnutí mohli převzít odpovědnost. Klade důraz na přirozené důsledky a smysluplnou zpětnou vazbu, ne na pozici moci, strach z trestu nebo honbu za odměnou.
Rodič je odpovědný za výchovu a spoluúčast na vzdělávání dítěte – nepředává zodpovědnost pouze škole, komunikuje včas a otevřeně a snaží se spolu se školou a dítětem najít dohodu i v náročných situacích.
Nepřejeme si, aby někdo svaloval vinu na druhé nebo na okolnosti, opakovaně nedodržoval dohody, nebo rezignoval na řešení slovy „stejně to nikam nevede“ nebo “mně je to jedno” — a přehazoval tak svůj díl odpovědnosti na ostatní — každý dílek skládačky naší školy je důležitý.
Respekt
Na Wagnerce vycházíme z přesvědčení, že každý člověk má stejnou hodnotu, i když si nejsme rovní ve zkušenostech, schopnostech, názoru ani roli, kterou nejen ve škole máme. Respektovat druhého neznamená souhlasit se vším, co dělá nebo říká – znamená to jednat s ním slušně i tehdy, když spolu nesouhlasíme. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Respekt žáků, pedagogů i rodičů se týká:
● přijetí odlišnosti druhého člověka jako přirozené součásti naší komunity,
● slušného jednání i ve chvíli, kdy spolu nesouhlasíme,
● hranic druhých – moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného,
● vyslechnutí názoru druhého, i když s ním nesouhlasím, a vyjádření svého vlastního bez útoku, shození, zesměšnění,
● ohleduplnosti k jedinečnosti a potřebám každého člověka – každý prožívá ve stejné situaci něco jiného,
● úcty k roli a zkušenosti druhého – žáka, pedagoga i rodiče,
● podpory vztahu napříč školou.
Žák respektuje spolužáky i dospělé a vnímá odlišnost jako obohacení, ne jako problém nebo záminku k útokům a zesměšňování. Umí vyjádřit svůj názor slušně, i když s někým nesouhlasí, a hledá společná řešení a dohody místo konfliktů.
Pedagog respektuje jedinečnost každého žáka a volí k němu individuální přístup. Nejedná z pozice moci, ale jako partner v procesu učení a rozvoje. Zároveň respektuje rodiče jako ty, kdo své dítě dobře znají, a ve spolupráci s nimi se snaží dosáhnout společného cíle, aby dítě maximalizovalo svůj potenciál.
Rodič respektuje odbornost a zkušenost pedagoga, i když se v konkrétní věci nemusí shodovat. Vnímá školu jako partnera, ne jako protistranu, a respektuje hranice role rodiče, pedagoga i dítěte. Jakékoli obavy či problematické situace řeší se školou včas a s cílem je vyřešit.
Na Wagnerce je nepřijatelné, aby někdo druhého ponižoval, zesměšňoval, urážel nebo znevažoval, ani aby jednal arogantně nebo pohrdal názorem druhého. Boj považujeme za zbytečnou ztrátu energie nás všech a přejeme si zaměřit se na hledání společného řešení.
Bezpečí
Na Wagnerce je pro nás důležité fyzické i psychické bezpečí – tvoříme takové prostředí, kde se každý může zeptat, přiznat chybu (sobě i ostatním) i zkusit něco nového, aniž by to bylo později použito proti němu. Týmy i třídy, kde lidé otevřeně mluví o chybách a pochybnostech, se ve výsledku učí a fungují lépe než ty, kde se chyby ze strachu skrývají.
Bezpečí žáků, pedagogů i rodičů se týká:
● fyzické i psychické ochrany před ubližováním, agresí a šikanou,
● jasných a důsledně dodržovaných pravidel, která mají svůj smysl,
● prostoru zeptat se, zkusit něco nového a přiznat chybu nebo požádat o pomoc bez obav z výsměchu nebo trestu,
● včasného a otevřeného řešení problémů, ne jejich přehlížení,
● ochrany důstojnosti každého člověka ve škole,
● podpory vztahu napříč školou.
Žák se nebojí zeptat, udělat chybu ani říct svůj názor. Ví, že za neúspěchem nepřijde zesměšnění, ale pomoc.
Pedagog vytváří bezpečné prostředí pro učení a rozvoj a jasně vymezuje hranice chování, které chrání důstojnost a dobré vztahy všech. Sám přiznává chybu a reaguje na chyby žáků jako na příležitost k učení a růstu, ne jako na provinění.
Rodič může důvěřovat, že škola dítě chrání a případné problémy (šikanu, konflikty) řeší otevřeně a včas, ne až když je pozdě. Škola potřebuje od rodičů včasné informování o potenciálně rizikových situacích, které se týkají kohokoli ze školy, ne jen jejich vlastních dětí, aby o nich škola věděla a mohla je řešit.
Na Wagnerce je nepřijatelné, aby ve škole docházelo k šikaně, agresi či násilí v jakékoli podobě, k záškoláctví, úmyslnému ohrožování sebe či druhých nebo k užívání návykových látek – a nechceme, aby se problémy přehlížely či bagatelizovaly, dokud není pozdě.
Důvěra
Důvěra dává prostor přiznat chybu a zkoušet nové věci bez obav z trestu nebo výsměchu. Je předpokladem otevřené komunikace i ochoty spolupracovat – bez důvěry se lidé přestávají ptát, přiznávat chyby a řeší věci „za zády“ místo napřímo.
Důvěra žáků, pedagogů i rodičů se týká:
● podpory vztahu napříč školou,
● otevřené a jasné komunikace, i když jde o problém nebo chybu,
● ochoty dát druhému šanci vysvětlit situaci dřív, než ho odsoudím,
● spoléhání na kolegy a spolupráce v týmu, ne izolovaného řešení všeho sám,
● podpory při zkoušení nových věcí, i s rizikem, že se to napoprvé nepovede,
● přímé komunikace místo řešení sporů „za zády“.
Žák věří, že se může svěřit pedagogovi, že dostane pomoc a že jeho potíž nebude bagatelizována. Může zkoušet nové věci, i když se mu to nemusí povést napoprvé.
Pedagog důvěřuje kolegům v týmu, sdílí odpovědnost za řešení náročných situací i dlouhodobých cílů školy a nefunguje izolovaně „každý za sebe“. Zároveň důvěřuje rodičům jako těm, kdo dítě dobře znají, a radí se s nimi o další společné podpoře dítěte.
Rodič vnímá pedagoga jako partnera ve výchově, ne jako protivníka, a dává pedagogovi i dítěti důvěru a prostor a spolupracuje, aby pomohl maximalizovat potenciál vlastního dítěte.
Na Wagnerce je nepřijatelné, aby někdo lhal nebo zatajoval informace, řešil spory za zády druhého (přes stížnosti, drby a pomluvy) místo přímé komunikace, nebo byl podezřívavý a nedůvěřivý bez konkrétního důvodu.
Spolupráce
Spolupráce pro nás znamená, že žáci, pedagogové i rodiče táhnou za jeden provaz a společně hledají, co je pro dítě nejlepší. Čím více se rodina, škola a širší komunita vzájemně zapojují a sdílejí odpovědnost za vzdělávání a rozvoj dítěte, tím lépe se dítěti ve škole daří – z pohledu spokojenosti i vzdělávacího úspěchu.
Spolupráce žáků, pedagogů i rodičů se týká:
● vzájemné pomoci a ochoty nabídnout podporu, když ji někdo potřebuje,
● sdílení relevantních nápadů a informací v týmu i mezi třídami,
● hledání společného řešení místo hledání viníka a stavění se proti němu,
● zapojení všech stran – dítěte, rodiny i školy – do řešení, ne rozhodování bez nich,
● společné odpovědnosti za výsledek, i když se role liší.
Žák se učí spolupracovat ve skupině, pomáhat si a hledat společná řešení místo soupeření mezi sebou.
Pedagog si s kolegy navzájem pomáhá a sdílí zodpovědnost v týmu – nikdo nemusí zvládat všechno sám. Se školou a rodinou hledá společné řešení ve prospěch dítěte.
Rodič hledá se školou společné řešení ve prospěch dítěte, komunikuje otevřeně, včasně a jasně a spolupracuje jako partner, ne jako protistrana.
Na Wagnerce je nepřijatelné, aby někdo sabotoval směřování školy, týmovou práci, záměrně vyčleňoval druhé, odmítal pomoc nebo účast na společném úkolu, nebo řešil konflikt bez zapojení druhé strany.