Naše škola se rozhodla, že se zapojí do projektu Stezka Českem. Žáci z Wagnerky se
pokusí postupně projít všechny etapy této turistické stezky, která vede kolem celé naší
republiky, kopíruje hranice naší země. Většina tras prochází horami a odlehlejšími oblastmi,
krásnou přírodou, lesy a loukami.
Pro první putování jsme si vybrali etapu Krušnými horami. Vyrazili jsme na tři dny v termínu
od 2.6. do 4.6.2026. Putování se zúčastnilo 32 žáků z řad našich devátých a osmých ročníků
za doprovodu paní učitelky Marie Mrázkové, paní učitelky Ivany Benediktové a pana učitele
Lukáše Pařízka. Počasí nám přálo a vše klaplo dle plánů. Celkově jsme ušli přibližně 55 km.
První den nás čekala trasa z obce Kovářská do obce Boží Dar, kde jsme měli zajištěný
nocleh. Tato část cesty vedla většinou do kopce včetně výšlapu na vrchol Klínovce, odkud
byly krásné výhledy do okolí.
Druhý den jsme pokračovali z Božího Daru do obce Horní Blatná. Tento den nám více
foukalo, cesta vedla přes krásné horské louky a skoro celou dobu jsme si mohli užívat
úžasné výhledy na hory a údolí. V Horní Blatné jsme nocovali, ale ještě předtím jsme si
navzdory únavě zahráli fotbal a přehazovanou.
Třetí a poslední den byl nejnáročnější. Museli jsme zdolat asi 20 km a to především úzkými
lesními cestičkami, které vedly divokou horskou přírodou, často jimi protékala voda z malých
potůčků a občas byla hodně kamenitá či bahnitá. Cestu jsme zakončili v obci Přebuz, kde
pro nás také skončilo celé putování. Navzdory proměnlivému počasí a nepříliš vstřícné
předpovědi jsme zmokli jenom jednou, a to při závěrečném čekání na autobus.
Během cesty jsme viděli nejen úžasnou horskou přírodu, ale také zaniklé obce a osady,
bývalé doly, vápenky, továrny. Prožili jsme společně tři krásné a intenzivní dny plné zábavy,
nových zkušeností a znalostí, získali jsme nové vědomosti a prověřili naši fyzickou a
psychickou odolnost. Někoho bolela záda kvůli těžké krosně, někoho trápily puchýře na
nohou, někoho oboje. Ale všichni jsme to zvládli a došli společně do cíle. Více jsme poznali
jeden druhého, vzájemně jsme se podporovali a pomáhali si. Největší odměnou pak bylo
vědomí toho, že jsme to dokázali. Navíc si odnášíme společné zážitky, což je největší
bohatství, které může člověk získat.
